Čeští hoši.

My jsme hoši jedné země,

v té nám kvetou slasti,

my jsme Čechů slavných plémě,

děti jedné vlasti.

České hory, české lesy,

ty zelené háje,

to jsou hochů českých pravé

utěšené ráje.

Kamkoli jen oko jasné

v kraji českém zbloudí,

všude se nám čarokrásné

city v srdce loudí.

Každá chýše, každý kámen,

každá růže v květu:

slavné děje našich předků

vypravují světu.

Předkové vždy milovali

vlast a národ vřele,

právo své vždy zastávali

věrně z duše celé.

Králi svému rekovnému

po boku vždy stáli,

že se zhoubní nepřátelé

jména Čechů báli.

Naše řeč jak hlahol zvonů

vůkol se ozývá,

zpěvům českým sladkých tónů

nikdy neubývá;

Čech při práci, při radosti

i při žalu pěje,

zpěv do srdce i v neštěstí

útěchu mu leje.

Proto, hoši, hned v mladosti

pějme české písně;

vlast svou mějme v uctivosti,

dělme jeji tísně.

Jazyk český buď nám drahý,

svaté předků jméno,

vše, co české, pravé, hezké,

budiž od nás ctěno.