Čeští zajatci.

Z domova když nás vyvlékli,

v modré nás hadry oblékli.

A na smrt hnali pak suše

ubohé české duše.

Na smrt jsme šli jak berani,

smáli se naši tyrani.

Nám smích ten ostře zněl v uši,

do krve zranil duši.

Podivný vítr v poli vál.

Císař se věru nenadál,

že tolik chasy té kleté

do Ruska vítr smete.

Netušil císař ve snu snad,

otrocký jeho modrý šat

že budou s těla rvát prudce

dobrácké české ruce.

Nejmíň se nadál císař pán,

každou že záhy z těžkých ran,

jež ráčil vlídně tak dáti,

česká mu duše vrátí.