CESTIČKO, CESTO...

Cestičko, cesto, kam mne vedeš?

Vlasy mi ve větru vlají

i šat,

tváře mi ruměncem plají

a chvat

mne k výšinám svádí.

Jak vánek hladí

a metlice u cesty kývá,

když radí –

jdi dál, zázraky uvidíš!

Cestičko, cesto, ty víš,

když po tobě spěchám

a výhled mi kyne

ku známým střechám,

kus srdce že tady nechám

u modrých tvých zvonků,

kus duše že vpletu

v tom letu

do jejich stonků –

a vítr že píseň mou roznese

jak chmýří po lese.

Cestičko, cesto, veď mne jen výš,

kde oblaka uzřím i hvězdy i spád,

kde k písni mé zahučí vodopád,

až tam, kde se vrcholky rozsněží

bílými tělíčky protěží,

jež někdo mi zapomněl dát!