Cestičko moje v lese,

Cestičko moje v lese,

i očima nevidoucíma bych tě poznala.

Nikde tolik vůně neskryje se,

jež by tichem dýchala.

Nikde není tráva tak hustá,

nikde tak rychle stopa nezarůstá

vtištěna do mechu,

nikde není takových chvil

čistého oddechu.

Kvetou na tobě květy nedotýkané,

nepošlapané.

Nikde se tak brzy nední,

nikde není tolik slunce o poledni.

V městě, kde se těžko dýchá,

kde se nikdo hřešit neostýchá

a netečnost lidská doničí,

na tebe vzpomenu-li,

jako by se větve hnuly,

zavoní jehličí.

Cestičko moje v lese,

kterou nikdo nezná,

na tobě má touha bezdná

zkonejšena ukryje se.