Cestičky.

Co se těch cestiček

lesem nakřížilo,

a co jich

nejkrasších

jenom pro mne zbylo!

Příkré a nejuzší,

pravé horské cesty

omšené,

zdobené

balvany a klesty.

Tichounce šeptavé

na větvích a v mechu,

jako když

uslyšíš

slůvka pro útěchu.

Kdyby ty cestičky,

co jich lesy svily,

uzounké,

milounké –

také tobě zbyly!