Cestou. (II.)

A skály napřed, vzadu, kolem – němy.

A já jsem volal třikrát jméno tvoje,

jak zaklínal bych ducha, bez úkoje

mhou který těká, zapomenut všemi,

a nesmířený! Já zřel k siré zemi,

já v duše své jsem věčné patřil boje,

a já jsem volal třikrát jméno tvoje,

a skály napřed, vzadu, kolem – němy.

A já jsem chápal... I ta marná těcha,

ta radost děcka z jména tvého echa

mi vzata je... mne žal skryl perutěmi...

Ať tekou nyní slzí valné zdroje,

já naposled jsem volal jméno tvoje,

a skály napřed, vzadu, kolem – němy!