CESTOU. (IX. (Dále.))

Na prsou tvých jsem hlavu skládal

a dřímal, snil a odpočíval:

a přece zas tam po jezeře

tam v lůně hor bych v loďce splýval!

A oko tvé tak krásně skorem,

jak nezabudka v horách svítá:

však krásnější než nezabudka

tam genciany kvítek skvítá.

Dost dřímoty té měkké, sladké! –

Jdu veslem vládnout na jezero,

jdu výš, kde kvetou genciany

a drobných pestrých písní stero.