CESTOU KOL JEDNOHO HŘBITOVA.

Jeden pozdrav přes tu zeď,

odkud není odpověď!

Ach, to osud nelidský,

vše tu nechat navždycky,

musit v středu všeho stát,

s bohem dát a pryč se brát.

Ty, jež pod tím drnem spíš,

což o našich bědách víš?

Žila’s šťastna v žití tom,

klidná jako květ a strom.

A když zhasla’s lehýnce,

dál nám žiješ v vzpomínce.

Tebe nemůž’ tížit zem...

nuž, tak pozdrav jeden vem,

jeden pozdrav přes tu zeď,

odkud není odpověď!