Cestou kol jednoho hrobu.

Kdo byl? – Jen voják řadový,

jen prostý z lidu muž,

leč vlasti k službě hotový

vždy s heslem: „Matce služ!“

Tím králi on se vyrovnal,

jenž kdysi světem hřměl,

o čest a slávu jen se rval

a v erbu „ich dien“ měl:

Ba předčil jej, neb vlasti jen

dal každý srdce tluk,

své ucho sklonil v její sten,

své srdce v písně zvuk.

On řádů neměl, úřadů,

jen mozolitou dlaň,

on cítil jednu nadvládu:

tož povinnosti daň.

A chudý žil a umřel prost

jak bleskem sražen v mžik,

když každým coulem výše rost

jak muž a bojovník.

Tak umřel voják řadový,

jak bojoval, tak pad,

a žádná píseň nepoví

že, jak žil, umřel též rád.