Cestou lesem.

Noc pozdní byla, šel jsem lesem,

list každý chvěl se tajným děsem;

v tom nade mnou van perutí!

pták jal se kroužit těžkým vzduchem

tak příšerným a vážným ruchem...

já cítil v duši pohnutí.

To vanutí mi k srdci sáhlo,

cos divného mi hrdlo stáhlo,

blesk propast ve mně osvítil:

já vzpomněl si – ó marná touho! –

jak dávno juž a dlouho, dlouho

jsem křídla v duši necítil!