Cestou na návštěvu k matce.

Co duní vlak, pohledem stíhám kraj

a na Vás myslím, matičko má, stále,

v svých dětských dnů se dávný nořím taj

a Vaši péči zřím jak ve zrcadle.

Žár těžkých let Váš černý sežeh’ vlas,

v tah lící jemný starost vryla vrásky,

však zbožnosti vždy v srdci skrytý hlas

Vás kouzlem zachránil křesťanské lásky.

Teď slunce podzimního smírný jas

v sad ztichlý žití Vašeho se lije

a světic gloriolu pravou čas

kol drahého nám čela jemně vije...

Dní pouze několik Vám zasvětím,

dál život volá mne a práce volá,

však obraz Váš si v srdci zavěsím

jak amulet, jemuž nic neodolá...