CESTOU S POHŘBU JEŽÍŠOVA.

Pán milý na kříži mě učinil tvým synem;

nuž, pojď a zůstávej v mém domě pohostiném.

Kam ty, tam půjdu já; neb k tobě, dobrý Jene,

lne vší svou důvěrou mé srdce zkormoucené.

Ach, kéž jsem andělem a svatostí se skvěji,

bych pro tvou důvěru tě ctil co nejhodněji!

Jen zůstaň člověkem a vzorem hodných synů;

to stačí důvěře, s níž k lásce tvé se vinu.

Ó zářná světice, ó máti Páně rodná,

čí láska po Kristu tvé spanilosti hodna?

Bys láskou hodnou plál, můj Ježíš na kříž vbitý

v tvé cudné nitro vlil své lidské něhy city.

Bych krásně k tobě lnul, jak nejvroucněji toužím,

tvé lásky vzájemné přec nikdy nezasloužím.

Když Ježíš na kříži mě jmenoval tvou matkou,

v mé srdce zároveň vlil k tobě něhu sladkou.

Ó, rozkoš nebeská, smít „bratře“ Pánu říci

a jeho rodičku mít matkou milující!

Ó, rajská útěcha, jíž jazyk nevypoví,

v tvém srdci, Jene, mít krb lásky Ježíšovy!

Mně svatým zůstane vždy slovo Krista Pána,

jímž péče o tebe mi s kříže v odkaz dána.

A mně tvou péčí v ráj se změní jizba nízká

v tvém domě pokojném, jenž kyne nám již zblízka.

Nuž, v dům ten pokojný vstup jako do přístavu

a k oddechnutí v něm skloň ustaranou hlavu.