CESTOU V ZIMĚ.

Den zimní nevlídný a šedivý

(ó, kéž by raděj mrznout chtělo ještě!),

obloha kalná se až protiví,

přes chvíli spouští s oblak se proud deště.

Jdu blátem ulic, v duši plno chmar,

a koho potkám, sklíčen, omrzelý;

je čas, kdy trpčej cítíš křivdy spár,

je čas, kdy hlouběj cítíš doby žely.

Tu kolem školy, jak se beru teď,

překvapen stanu: okna otevřena,

a jimi lije v smutek, rmut a šeď

se jako záře píseň zanícená.

Jak les pln ptáků když se rozpěje,

jak prška perel když to rozsypá se,

ó, jaká víra, jaká naděje

a jaká radost zní v tom dětí hlase!

I v mých dum se to trhá mrákavě,

a vidím: kol se usmívají lidé,

co ulicí zní hlasně, jásavě

z těch hrdel dětských: Přijde jaro, přijde...