CESTOU. (VII. (Večer.))

Umlkly stromy, mlčí les

a v hnízdech ptáci sdřímli:

kde pak asi budu spáti dnes?

Ach, vím-li sám to, vím-li!

Dobrou noc, háji! půjdu dál!

Kraj lesa, skrze keře

bílý se domek na mne smál,

však zamkli už v něm dveře.

Zamkli už dvéře: v stínu rév

aj, okénko mi kývá:

do kořán okno, oknem zpěv

tak sladce pozaznívá.

Sladce jak ptačí píseň zní,

však lidskýma zní rtoma:

„Ptáci již po všech hnízdech spí,

ty ještě nejsi doma!“

Ručnice lesk se v houští mih’

a pod okenkem v keři

klobouk se myslivecký zdvih’

a nad kloboukem peří.

Dál jdu; zpěv umlk’, mlčí les

a v hnízdech ptáci sdřímli:

kde pak as budu spáti dnes?

ach, vím-li sám to, vím-li!