Cestou ze hřbitova

Břízy, bílé tanečnice,

běží s vrchu, zpívajíce.

Klanějí se, vítají,

rudým vlasem cinkají.

Sedm je jich. Samé mladší.

Smějí se, proč lidé pláčí.

Zvoní list a tančí peň:

Zapomeň! Zapomeň!

Přeběhly a podzim svítí.

Vzduch se třese v zlaté síti.

Hroby za mnou. Přede mnou

náručí svou tajemnou

láká cos a hrá i hárá

jako město, jako pára,

sen a rej a svět a nic –

bílá těla tanečnic.