Cestou života.

Podle cesty modrou mlhou trčí stromy zedrané,

táhnou v dáli, v nekonečno, ostrým větrem šlehané;

podle cesty modrou mlhou trčí stromy zedrané.

Nové vždy a nové tlupy z mlhy vstanou, v mlhu jdou,

kam ty sněti prohýbané, kam je asi zavedou?

nové vždy a nové tlupy z mlhy vstanou, v mlhu jdou.

Divní chodci, těžké břímě na šíji má každý z nich.

Co v té tíži? jaké břevno? každý z nich svůj vleče hřích.

Divní chodci, těžké břímě na šíji má každý z nich.

Jeden úpí, druhý jásá, třetí balvan žene v před

jako Sysif novověký vstává, klesá, když se zved’,

Jeden úpí, druhý jásá, třetí balvan žene v před.

Chmurná cesta, holé stromy, prázdny listí trčí – kříž!

ale všem to břímě kruté nepřichází za obtíž.

Chmurná cesta, holé stromy, prázdny listí trčí – kříž.

Hle, ten klesl, břímě na něm, již se v hloubi propadá,

a zas jiné davy nad ním, nových břemen hromada.

Hle, ten klesl, břímě na něm, již se v hloubi propadá.

Co to? davem spěchajících kráčí poutník, tíže prost,

jako lilije tou změtí v před se nese, světlý host.

Co to? davem spěchajících kráčí poutník, tíže prost.

Smělče, kde máš břímě svoje? – V spěchu vázne celý proud,

sterá páž se k ráně zvedá, obtížená kovem pout:

Smělče, kde máš břímě svoje? – V spěchu vázne celý proud.

Lilje klesá přelomena a dav spěje s chechtem dál,

břímě vzrostlo, ale dále spěje otroků těch cval.

Podle cesty modrou mlhou trčí stromy v širou dál.