Cestou života.

Tak dále kráčím bez směru,

jsa rozerván a nespokojen,

přestálým bojem ztrmácen

a kletbou žití znojen.

Bez lásky v smutném srdci svém

se ve všednosti davu ztrácím,

jen bolnou, tesknou vzpomínkou

se k blahu dětství vracím...

A v žalu, který rozrývá,

a s dumou bolestnou, jež pláče,

a s duší marně křídly bijící

tonoucí jako ptáče.

Já cítím tíži okovů,

jež lidstvo věčně sebou vláčí,

a cítím vlny skutečna,

jež patu moji smáčí...