Cestou života.

Komu by se na tom světě

líbilo –

kdyby neměl růží v létě,

kdyby mládí nebylo?...

Krátka však je mladost

a život je dlouhý:

za každou v něm radost

co dá člověk touhy,

co dá slzí, muk a práce,

než mu osud popřeje,

aby v stáří shlédl krátce

splněny své naděje!

Komu by se na té zemi

líbilo –

kdyby na ní se zly všemi

přec i dobra nebylo?...

Ale dobrých lidí

najdeš kol jen málo,

a zlí nenávidí,

i když nebe přálo:

ne, ni dne snad bez bolesti

neprožiješ docela,

aby číše tvého štěstí

na dně trpkost neměla...

Komu by se v našem žití

líbilo –

kdyby po dnech vlnobití

v něm i míru nebylo?...

Ach, ta chvilka míru

vůči rokům boje –

zdali vrátí víru

v choré srdce tvoje?

Zda mžik jeden po vichřici

sněný blaze, v pokoji –

na tvé hrudi zoufající

všecky rány zahojí?

Komu by se v našem hoři

líbilo –

kdyby ve tmách neměl zoři,

kdyby krásy nebylo?...

Běda, s jitrem jedním

krása znikne v dáli,

ve zápasu všedním

shasnou ideály –

ze všech snů jen láska věrná

provodí tě chvatem dob,

až tam k cíli, kde se černá

všech pozemských cílů hrob...

Komu by se na tom světě

líbilo –

kdyby za zlo ku odvetě

v srdcích lásky nebylo?...