CESTOU ZRÁNA

Mlhavým jitrem cestou u lesa

jdu spěšně k nádraží. A nad hlavou

ta chladná ocelová nebesa

jen roztahují plachtu šedavou.

V blátivé cestě noha poklesá,

však teď už cítím: zvuků záplavou

jak z mlh se probíjejí kolesa...

teď rachot... cinkot vlnou třesavou...

Jdu kvapně k blýskavému kotouči,

jenž kalné šero v hlučný úsvit mění.

Jak dobře, když se člověk s mlhou rozloučí!

Zas lidskými jsem zvuky obklopen.

Mně nelze dýchat v šerém roztřesení.

Mne volá ruch a práce, nový den.