CESTOU

TRN zlatohlav můj roztrhal

na bludné pouti pralesem,

co drahé, vše mi život vzal

a cosi puklo v srdci mém.

A srdce mé již nebolí,

začíná zvolna kamenět,

a ve hvozdech a v údolí

zní roh můj touhou naposled.

Teď chatrčím se vyhýbám,

jak spatřím světlo zdaleka,

a pěšinami bloudím sám,

kde zapomínám člověka.