Cestou.

Kol bahno zelené jest, žlutý rákos

a tady cesta těžkým běží pískem...

My v staré pryčce oba zadumáni, –

dvě vrásky září na tvém čele nízkém...

Ta cesta nudná, jako ten náš život,

od doby té, kdy stín se vkradl tmavý

v tvou duši, – v moji. Oba zadumáni

své tiskneme si rukou těžké hlavy...

Co ztratili jsme, nikdo nenalezne,

když cestou života jsme jeli tryskem,

kol bahno zelené jest teď a rákos

a tady cesta těžkým běží pískem.

Chřest rolniček mdlý kolébá mne ve sny,

zřím líně s okna pláně na bezmezné...

Jsem unavený. Konec všemu, všemu...

Co ztratili jsme, nikdo nenalezne...