Cestou.

„Hej, ukažte mi cestu, milý strýče,

kam do Valašského jíť Meziříče.“

„Však jdu tam právě!“ – „Jsem rád, půjdu s vámi!“

„Běžím tam pro lék, žena umírá mi.“

„Když umírá, lék nepomůže více,

než přijdete, snad ženě ztuhne líce.“

„Ach což, tak náhle nevypustí ducha –

dal jsem jí kousek křenu do mezucha.“

„Co s křenem, strýčku?“ – „Inu k pojídání,

když by snad mdloba náhle přišla na ni.“

„Jste vy to lékař! – Jinak neléčíte?“

„Bluškvorcem také, co to je, snad víte?“

„Aj, pěkné léky pro umírající,

hoj, jste vy to tu za horami strýci!

A pro jaký lék jdete?“ – „Pro chléb bílý,

jen sní-li kousek, nabude zas síly.“

„Aj, místo doktora vás pekař léčí,

chléb koupíte jen v smrti nebezpečí?

Co, pro Bůh, jíte?“ – „Zemák jedí zdraví,

a chleba dostane, kdo ochuraví.“

„A což, chléb nechutná-li nemocnému?“

„Pak doktora i kněze vedem k němu.“