Cestou.

Dál! Pod kolesy tvrdá skála duní, –

hle, z háje svitla chýžka na výsluní

a kmitla, jako vlaštovice v letu,

jak v máji lupen třešňového květu,

jak zlatohlávek sedla v zeleň doubí,

a zaskočila jako rybka v hloubi,

jak pírko sněhu, které v slunci taje,

jak bílý šátek, jenžto „sbohem“ vlaje,

jak rosný pohled zřítelnice drahé,

jenž vábí v úkryt, v spočinutí blahé;

a kolem vane lesů řada dlouhá,

šum, vůně, sladké umdlení – a touha!

Tu v okřídlenou náruč poesie

chce hlava klesnout, v srdci Lethe nyje...

Dál! Pod kolesy bouří skála tvrdá

jak rachot boje, jenž tím Lethe zhrdá.