Cestou

Temného lesa kapradiny

slunce snad nikdy nepolíbilo.

Dlouho když kráčels tichem a stíny,

po slunci, po světle smutno ti bylo.

U lesa smutno však, zpívali ptáci,

veverka s kukačkou za tebou v patách.

V modrém kouři se kopec ztrácí,

tkalcovské člunky chrastí v chatách.

Domky v zeleni v plném létě,

ztracené v květinách zahrádky.

Vše jako v jiném ztraceno světě,

křišťálových hor pohádky.

Kaštany s vějířovitými listy

vějí vonný chlad.

Obzor je k lesům až čistý,

jetelem voní sad.

Najednou píseň veselá

s dívčího hrdla sletěla.

Sotva že chodce přivítala,

zároveň s bohem mu dala.