Cestou.

Když stíny dlouhé s listoví se třesou

do vlhkých cest a vše spí v lázni parné,

je sladko bloudit, kam tě nohy nesou

pod modrým nebem, jež tak jednotvárné

nad krajiny se rozprostírá ztichlé.

A stromů skupiny a strání svahy

a potoky se vystřídají rychle,

i výspy černé, točící se dráhy.

Neznámou projdeš vsí, kde angrešt voní. –

Sem se zajícem střeleným jdou lovci,

a z úvozu, kam sosny větve kloní,

se v prachu vleče vlnivý řad ovcí.