CESTOU

Kdys po císařské silnici

jsme šli přes mnohou vesnici.

Neděle byla, klidu den.

Z komínů všech dým stoupal ven.

Tu i tam hrály muziky,

zvonily dětské výkřiky.

I bída časem zahýří...

Na šichtu spěli havíři.

Žen bledých s nimi pohled šel,

o předtuchách zlých vyprávěl.

Na polích, v půdě rozryté

se tiskly párky ukryté.

A vlaky s uhlím supěly. –

Kdes v jihu lesy šuměly.

Ze šachet, z hutí všechen lid

se stromem zdál z těch lesů být,

jenž v cizou půdu přesazen

usýchá, aniž vydal sten.