CESTOU.

Zas cosi doznělo... Nad hlavou lípy –

jdu starou setmělou alejí...

Chce se mi dělat surové vtipy

a občas tlumeně zakleji...

I lidské tváře člověk si zhnusí...

Dnes clowna z cirku viděl jsem...

Jak volně a svobodně oddechnu si,

až budu daleko ze lesem...

Daleko za lesem... Vrátím se zpátky –

až v dálce slibně zahříme...

Bože můj na nebi – život je krátký –

a my se ještě vracíme!

Vzduch je tak těžký a tlačí a dusí,

šelestem stébel směje se zem...

Než přejde krajinou, člověk si zhnusí

touženou vyhlídku za lesem...

Chce se mi dělat surové vtipy

a občas tlumeně zakleji...

Parlament! Vídeň! – Nad hlavou lípy

s hvězdami potichu šeptají...