CESTOU.

Já vržen v kolotavou zjevů pestrou směs,

kde zítra budu, nevím, jen tuším, kde jsem dnes;

jen chytám obrazy a dojmy v duši, řadou

jež jako vrstvy tiše se k sobě zvolna kladou.

Co mohu, sním, co chci, to všecko je mi dým.

Jdu zakletou jak bájí a poslouchám, jen rým

kdes ukryt stále zvoní, tu směje se, tam láká,

má odstíny všech barev s melodií ptáka.

Jdu jako ve snu stále přírody velebou,

kus matky země dole, kus nebe nad sebou,

když potkám druha, dobře, a nepotkám-li, lépe,

mně stačí zvon kdes v dáli či mlýn, jenž v olších klepe...