Cestou.

Jdu tichou půlnocí po cestě bělavé

a záře třpytných hvězd se lije v její sklon

a v bledém jase kol se tiší dumná zem,

spíc v aureole jak blankytný Orion.

U cesty štíhlý strom své větve vztýčené

– tak zdá se – pozved' až azurných do oblak

a po něm šplhá výš a za paprsky hvězd,

jsa snivě rozechvěn, můj zanícený zrak.

A dál a dále jdu – kol tmí se víc a víc,

uhasl hvězdný roj a vše se plní tmou –

a v dáli děsná noc... O Bože, Bože můj,

proč do tmy zavádíš života cestu mou?...