CESTY K POZNÁNÍ.

Jsem jediná vlna v nesmírném moři,

jež bouří a hučí od věků,

ta jiskra, jež ve mně myslí a tvoří,

je každému dána člověku!

Jdu z neznámé dálky v neznámé kraje

a lásky jsem poznal bludný jed,

mne políbil vítr, pod kterým taje

na mlčících horách věčný led.

A viděl jsem život... V šíleném víru

vždy za klamem přišly naděje,

já nepoznal shnilé zátoky míru,

mne dál hnaly dravé peřeje...

Mně dávali štěstí... tak malé štěstí,

jak má je pták v kleci zavřený,

však touha má chtěla výše se vznésti

a zapustit v horách kořeny...

Co nejdál chci vrhnout pochodeň světla

a zírati v plamen zjevení,

ať duše má, která v prachu se hnětla,

u pramenů žití zkamení! –

Jsem jediná vlna v nesmírném moři,

jež poznala odlesk zlatých hvězd,

když v mrazivých dálkách za noci hoří

a berou se tichem věčných cest...