CESTY V POLÍCH

By Vladimír Frída

Cesty v polích rád mám po západu,

jsou jak bílé ruce rozevřené,

mají tolik rosy, tolik chladu,

cesty v polích.

Tichý oblak nad nimi se klene,

mají skrytých duší celou vnadu,

k dálným obzorům jsou roztoužené.

Zřím v nich našich budoucích dní řadu,

proč jsou teskné tak a zamyšlené?

Jakých citů vzbouřily jste Iliadu,

cesty v polích?