CESTY VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ.

To bylo napiatého těšení,

když mladou slávou jména autorova

nám zvěstována časová a nová

hra „Cesty veřejného mínění!“

Aj, veselohra celovečerní,

ne pouze hrstka vtipů pro minutku,

však dílo významem svým velké vskutku

a předmět životný i moderní!

Tak neplesá se věru začasté,

jak při gordické toho děje spleti

jsme vřeli zájmem radostným jak děti,

my všichni mladí enthusiasté.

My jsme tam nešli s nožem kritickým,

s tím instrumentem ostřejším než břitva;

nás nevábila chladnokrevná pitva,

my nadšením jsme pláli mladickým.

Nuž, nechť by v staromodní doby ty,

jež chtěl děj veselohry líčit věrně,

si byly nevedly tak pramoderně

dvě slečny z maloměstské elity!

Nechť byl to divný v „Budoucnosti“ žert

dvou harcovníků tištěného slova

tak pro svou švandu dcery Kocourkova

jak ptáčky na lep lákat na insert!

Buď odpuštěna jim ta beztaktnost,

vždyť smělí, venkovští ti perojezdci –

ať ve Lhotě či v Újezdě či Městci –

dnů příštích předvídali mrav i ctnost.

Neb jako ve prorocké předzvěsti

ta veselohra líčí nejen dámy,

však vše, co dnes je modou mezi námi,

ves pokrok náš i naše neřesti.

Jsouť cesty veřejného mínění

dnes, jak v té veselohře, hašteřivé,

jsou pravdě nepodobné, jsou i křivé

a klikaté i plné zmatení.

Též po nich pyšně vykračuje si

náš pochod leckdy jen dle kolovrátku;

jdem bez konce, a znova do začátku

zas obracíme krok i partesy.

Jsou hazardní a valně nejisté,

ač vyježděné dost ty cesty naše,

v nich bláto kluzké, husté jako kaše;

kdo padne, má pak ruce nečisté.

Z cest leckde čnějí skalné tarasy,

však přece s nadšeností ideální

si po nich táhnem vozy triumfální –

přitáhnem slávu třebas za vlasy.

Vždy cesty veřejného mínění

jsou sobě podobny jak vejce vejci,

nechť po nich šlapou konšelé a strejci,

nechť diplomaté světem broušení.

Hrá všude pomluva i lichá čest;

vždy lež či pravda, pochvala i hana

tam rozhodne se, čí kde soudí strana.

A všude papír, slova, klam i lest.

Tak dnes jak druhdy. Těžko tu i tam

je omyl rozeznat či pravdy světlo.

Však byť ten chaos hra či Fatum pletlo,

vždy radno, kdys i dnes: Cherchez la femme!