CHÓR Z DRAMATU. (I.)

Polana, polana,

na drobno zoraná,

co jsem se naoral

do noci od rána!

Co jsem se naoral

ubohé na roli,

pro cizí pohodlí,

pro cizí stodoly!

Pro sebe sedláček

neseje, nesklízí,

rád je, když bez rány

pán mu vše odcizí!

Děcko mu vyroste

chabé a zlomené –

ej, drábův karabáč

brzy je požene!

Trp a trp, sedláčku,

nežaluj ve vzdoru,

nejlíp ti na světě,

máš-li jen pokoru.

Bože můj, otče můj

na nebi vysokém,

proč jsi jen sedláka

udělal otrokem?