CHÓR Z DRAMATU. (II.)

Nám právo není ničím: staré urbáře,

kde jařmo vpáleno nám jménem zákona,

pán neplatnými prohlásí a za lháře

a jeho vůle zákon nový dokoná,

kde zašlapána lidská krev a pot a pláč,

kde platí jenom pěst a bič a karabáč

a rána do tváře.

A nelze jíti ani ku bohu a lkát,

nám nedopřána ani boží neděle,

jít musíš na hon, sedláčku, a v lesích stát

a stromů koruny – toť klenba v kostele,

vždyť Pánbůh nerad slyší bídných úpění

a lidé ubozí a mdlí a zlomení

proč mají žalovat?

Nám prázdnou pohádkou je svatá Páně zvěst,

že k podobenství svému stvořil člověka,

že každý bratru svému zcela roven jest,

že tvrdé boháče mír boží nečeká,

že pro vše stejně krvácela Golgatha

...nám ničím to a kniha Páně přesvatá

jest nám jen pro bolest...