CHÓR Z DRAMATU. (III.)

...A po všech bolestech den nový přijde přece

a po tmách nové jitro dlouho čekané,

kdy duše zajásá jak pták, jenž puštěn z klece,

kdy lásky posvátné dech světy provane.

V zem’ boží království a boží přijde říše,

pak slova Písem všech se v tělo promění,

pak skutkem budou sny, jež spřádali jsme tiše

po dlouhé roky jařma v marném toužení.

My, nejbídnější stav, my bez práva stav pátý,

jimž sudba ponurá je souzena a stín,

své hlavy hrdě vzepnem’ v zářící proud zlatý,

jenž vyvede nás v světlo kalných ze hlubin,

kněz ctihodný i měšťan, šlechtic urozený

pak podají nám vlídně ruku na pozdrav,

pak lidské svobody zas užijem a ceny

my pátý stav, my porobený pátý stav.