CHÓR Z DRAMATU. (IV.)

Ej, blouznění vaše,

jak směšno je docela!

Jak směšny jsou naděje vaše

a slova ta skuhravá, bídná a mdlá!

Krev nadobro vám už v žilách zvodnatěla

a síla nadobro z dlaní vyprchala,

vy slaboši směšní a ubozí?

Pěst třeba sevříti, ránu za ránu

odplatit, odplatit rázem!

Nač prchat do lesů, abyste loupeží

oleje nalili v života kahan?

V zoufalství proč chcete na vojnu jít?

Vlastní proč hynete rukou,

abyste, nešťastní, po smrti ještě

k posměchu byli vrchnosti své

a ctihodným Páně sluhům?

Jen v jediném rozmachu k obloze vztyčiti hlavu,

šíj sehnutou narovnat,

napřáhnout ruku, jež trpěla jen!

Zrak dlouhou bolestí zkalený vyjasnit zas,

zasvítit pomstou a vzdorem!

Jaký nás bídnější postihne osud,

nežli že krve se napije zem,

jež našeho potu je plna?

Nežli že přijde Smrt,

Smrt dobrotivá?