CHALCEDON

Jak v oblacích neb v trávě skrytý zvon,

Plinie moudrý, zpívám si tvůj sen,

že měsíční můj kámen – chalcedon

je z nadpozemské růže narozen.

Když božská růže s nebe padala,

s ní obláčky šly, hvězdy v objetí,

a všecky jejich krásy – tra-la-la –

v kameni planou duchem nadsvětí.

Při svitu luny zem jej objeví,

ve skalách, řekách jsem ho hledala,

od smutku, děsu skytá úlevy

a před démony chrání – tra-la-la.

Noc červnová s růžemi po keřích

a s chalcedonů září na zemi,

ta růže hoří jak z váz myrrhinských,

a obojí jsou mými růžemi.

A kdosi vložil mi je do dlaně,

„Růženo“ drahá ústa šeptala:

„Vítězství dává“! Čekám oddaně,

své sny a život zpívám – tra-la-la.