Chaloupka. (2.)

Zapadlá jsi v spoustě sněhu,

vidět je tě sotva,

přece jsi v té bouři žití

přístav můj i kotva.

Okenečkem pozamrzlým

nelze proniknouti,

přec mi odtud hvězda svítí

po života pouti.

Vítr zdi tvé nachyluje

jak babičku léta,

přece jsi mi nejmilejší

z celičkého světa.