Chaloupka. (5.)

Skromna jsi ty, chalupečko,

jako kvítek v lese,

zdali pak přec taky jednou

líc tvá zaleskne se?

Leskem, září bujné pýchy

jak tvé družky v kraji,

zda tvé tváře zasmušilé

radovánkou vzplají?

Zalesknu se pýchou, září,

až přes moje prahy

povede tu pannu k svatbě

miláček jí drahý.