Chaloupka. (6.)

Budou šuměť habry, vrby,

jako zvonů hlasy

a za zídkou v záhonečku

ovesné v to klasy.

Zašveholí přes kaménky

potok hudbou, zpěvem,

chaloupka se rdíti bude

sladkým poúsměvem.

A na došku roztrhaném

fábor bude vláti,

že se má z té panenky mé

moje žena státi.