Chaloupka. (7.)

Sto let prý jsi, chatko, stará,

ba, že dvě stě, praví,

nedivím se, že už všecko

padá s tvojí hlavy.

V zimě komín, z jara došek

a zdi v podjesení,

a ten záhon v letě leží

ladem bez osení.

Ještě zdlouha oddychuje

dušička tvá v těle,

a to moje děvče v tobě

taky neveselé.