Chaloupka. (8.)

Neveselé, nešvitorné,

smutkem jako spiato,

už se boří, už se láme

taky chatka tato.

A až smutně ve truhličce

odnesou ji z chaty,

proboří se, prolomí se

baráček ten zlatý.

Roznesou jej větry v dálku,

bude roveň zemi,

však vzpomínku na panenku

nikdo nevezme mi.