CHALOUPKA V LESE

Daleko, daleko v pohádky báby

to láká, svádí a vábí.

Chaloupka v lese stála

tak útulná a malá.

A nebylo k ní cesty,

jen přes balvan a klesty.

Mech na došku jí ležel,

svit a stín přes ni běžel,

kol narovnáno dříví,

na plotu holub sivý...

Strž plná stínů vedle

a nad ní smrky, jedle.

Tam stál jsem, zda-li v snění,

již nevím, has’ lesk denní.

Laň zachrastila v mlází,

cos, cítím, že mi schází.

V okénka rámu prostém

ta, u níž jsem byl hostem.

Ta milá tvář a stará,

pohádka mého jara!

Daleko, daleko k chatě mé báby

to láká a svádí a vábí.