Chalupa u cesty

Vždy kolem statku toho musíš zase jít.

Buď pod kaštanem v stínu sednout před plotem,

chtít vody doušek, nebo hledět v sad,

když kvete naplněn včel bzukotem.

A v letě obdivovat krásu pivoní,

dusivých vůní drobnou, stinnou zahrádku

a dívat se, jak drůbež roste, přibývá

hříběti, telátku a prasátku.

A nečas-li, host zmoklý bouřně vkročit smíš,

v chalupy předsíň, v hlouček lidí hlaholný

pištících žen a dětí, z kamen za šera

kdy osvětluje všecko oheň plápolný.

Hlas hospodáře vítá, selka za stůl zve,

co v náruči jí třepetá se maličký,

a nad kolébkou, lehce rozhoupanou umlká

hlas stydlavý sesterské písničky.

A zima udeří-li, sněhu poduška

až ke komínu střechu bíle pokrývá,

rampouchy zvoní, zdánlivá jde obleva,

kdy kapek tanec v slunci rejdívá.

Mráz udeří zas, masopust se k oknům nahýbá,

maškary divné, směšné s hloupým vřískotem

zjímají děvčata a táhnou k hospodě

a na zmrazcích se kymácejí s výskotem.

Tu vraty dvorka uzříš viset zlatové

obrovské tělo krmníka v tmě veřejí

jak sňato, čtvrceno, jak v kouři komína

se udí k chvále toho, kdo rád vepře jí.