Chansona Azraelova.*)

Mně věčně utkví v mysli onen den,

kdy ze sna byl jsem náhle vyrušen,

jsa v žití prvně polekán

ohromným tlukem v stěny bran.

Zděšeně ku předu noha mi chvátá,

obrovským klíčem bran otvírám vrata

a žasnu. Pravda to – či pouhý žert?

Nás přišel navštívit – slovanský čert!!

Ať všichni čerti, kteří se nudí,

té historce malou pozornosť zbudí

a smíchem budou rudi.

Jak ruský švihák dvorně vzdal mi česť,

a pyšně děl, že také synem pekla jest,

že v prsou cítí touhy pal,

by Turků peklo viděl, znal;

mou chválil galantnosť mluvností smělou

a prosil o průvod kotlinou vřelou

a slíbil podstoupit tureckých běd,

by Turky i jich žen kyprý vnad zhléd’.

Ať všichni čerti, kteří se nudí,

té historce malou pozornosť zbudí

a smíchem budou rudi.

A já se nedal věru zahanbit

i vedu hosta ohňů ve úkryt.

Zřel bujná tílka sultánek,

otrokyň svůdných sladký vděk,

jich úsměv na rtu víno jak v číši,

jenž nezvad’ ani plamenů v říši.

Však hrůza! Pojednou pustil se v šílený cval –

že Turek nohy své křížem si dal!

Ať všichni čerti, kteří se nudí,

té historce malou pozornosť zbudí

a smíchem budou rudi.