Cháskou starostí a smutků

Cháskou starostí a smutků

kalný den mne obklopil,

nuže v lesa zvučném širu

rád bych zlatou číši míru

při měsíčním světle pil.

V hnízdech ptáčata se modlí

mírným zobce pípnutím,

pohleď srdce, slyš ty ptáky,

a jak oni, učiň taky

svaté chvíle kynutím!

Do lesa tě bolest vedla,

radosť povede tě ven,

až na lůžko klesneš tiše,

aspoň v nitro padne s výše

zlatotkaný štěstí sen.