Chátra.

Těch mnoho jest, jimž s tuhou prací

i trampot dáno za podíl.

A kůrkou chleba jim se splácí,

jíž boháč hrdě pohodil.

A nikdo nezná jejich muka,

a nikdo nezná jejich žel;

neb štědrou bývá sotva ruka,

kde soucit v prsou oněměl.

Vy díte, že to sprostá chátra

a znemravnělá, zhýřilá;

leč zřídka vaše moudrost pátrá,

jak by ten lid usmířila.

Vám snadno kázat půvab cnosti

a mrav svůj stavět na odiv;

vždyť málo znáte povinností

a svět vám není na protiv.

Kdo ale zrozen v utrpení

a pracně chleba dobývá,

kdo tráví noci v polosnění,

co jiný spánkem okřívá,

kdo poklid sotva zná dle jména

a lásku sotva z pověsti,

jíž plesá duše opojená –

to kněz je v chrámě bolesti.

Zda možno zápal probuditi

pro vyšší lidstva účely,

kde každý břeh se trhá, řítí,

kam stoupá kročej nesmělý!

A rozhled chmurou obestřený

zná děsivé jen příšery;

a nikde zásvit vytoužený,

ni úsměv blahé důvěry!

Vy dítě, že to sprostá chátra,

a znemravnělá, zhýřilá.

Leč zřídka vaše moudrost pátrá,

jak by ten lid usmířila.

Neb útisk, hlad a lopot denní

v tom lidu zbudil zášť a hněv.

Jim přejte život bez úpění,

a vztýčí smíru korouhev!