CHCI, BUĎ ČIST!

Jak sladce zní to slovo tvé,

hloub srdce rozechvěje;

to líbezný hlas tvůj je zve?

hle, u tvých nohou zde je!

To srdce ubohé a mdlé

a hříchem potřísněné,

to nevděčné a velmi zlé,

jež hned tě zapomene.

Kolikrát ty’s už odpustil,

kolikrát volal: synu!

ó vzpomínky těch blahých chvil,

jak množí moji vinu!

Když hlas tvůj zas mne volá dnes

a zrak mne vyhledává,

mne jímá z tvojí lásky děs

a srdce se ti vzdává.

Rač svatou pomstou jen mne hníst’,

jak hrozen lisuj vína;

však na konec rci své: „Buď čist!“

a v Otcův dům vrať syna!