Chci hledat zapomenutí.

Dál, dále v jiný žití ruch

a v jiné světa kraje!

Zde straší mě ten nebes pruh,

zde žal jen v oku taje;

hle, řeka pláče, truchlí les,

vrch strne, niva smutí –

vše příšerno, kam duch se nes’...

Chci hledat zapomenutí!

Luh zchudl, bez setí je lán,

vše truchlí, každé zvláště:

důl, bystřinou dřív lemován,

vrch bez slunného pláště;

list stromů v dálku rozmeten

u vírném větru vzdmutí –

jak smutno! – V dálku, ven, ach ven!

Chci hledat zapomenutí.

Má hruď dřív byla jako svět

a duše má vždy mladá,

teď bolestí v ní pučí květ,

jenž nikdy neopadá;

jak supi rvou mne hněv a žal,

ti nájezdníci krutí,

jich chabou hříčkou jsem se stal...

Chci hledat zapomenutí!

Ten hřbitůvek, ten kostelík –

ó zavřete se zory! –

ten růvek u zdi – ach, kde lík

pro věčné žití spory?

Mřít nezdolný mně káže bol,

žít povinnost mě nutí;

mé srdce bez květu je stvol...

Chci hledat zapomenutí.