Chci jelenem být na své žití dráze...

Chci jelenem být na své žití dráze;

co zákonů mi příkopy a hráze,

ty přeskakuje chytrost má a zvůle –

nač otročit, jak větší lidstva půle?

Čím jest mi štvaní smečkou běd? to snesu,

jak z koruny své pyšný velmož lesů;

jsem odvážný a přece obezřelý,

tak vytrvám, až Pán Bůh sám mě střelí.

Pak ještě jednou vzepnu se, než klesnu,

a budu rád, že mír bude mi ve snu,

leč dříve k nebi zahrozím si pěstí:

„Což musíš pánům v řemeslo se plésti?“